Den 80
Vien Tiane -> Vang Vieng

I když jsem si Vien Tiane opravdu užíval a jeho pohodová atmosféra mi více než vyhovovala, bylo potřeba se pohnout z místa. A další destinací byl Vang Vieng, město ve stínu hor, jeskyní a opilých
a zdrogovaných turistů umírajících při nočních projížďkách řekou na duších pneumatik traktoru. Co jsem slyšel, tak pár let zpátky tam měli průměrně jednoho utonulého každý týden, takže vláda na popud zahraničí zakročila a i když se stále dá projet na duších, je to pořádně omezené. Nejdřív jsem se tam ale potřeboval dostat. Vyjel jsem na sever s představou, že tam tak za tři hodinky budu, bylo to přece jen asi 180 kilometrů. Akorát přímé cesty, na které jsem byl zvyklý, se začaly kroutit v kopcovitém terénu a já se začal pořádně potit pod žhavým laosským sluncem. No a motorka taky.

Když se cesta na chvíli narovnala, pořádně jsem na to šlápnul a frčel na plný plyn k blížícím se horám. Akorát najednou něco pode mnou bouchlo a už jsem nefrčel nikam. Zvnějšku nešlo nic vidět, takže jediné co mi zbývalo bylo odtlačit motorku do nejbližšího servisu. Tentokrát jsem neměl takové štěstí jako v předchozích případech a trvalo mi nejmíň půl hoďky, než jsem došel do vesničky a k jejich největšímu servisu, u kterého jsem doufal, že to pořádně opraví. Při prvním prozkoumání a vyndání svíčky se začali smát a ukazovat, že motor je pěkně v háji. Když ho rozebrali, vyndali píst a jeho hlavou prostrčíl mechanik prst, aby mi ukázal, že jsem do něj udělal krásnou díru. Bylo mi jasné, že tohle nebude levná oprava. Stejně jsem se ale musel smát, protože prorazit píst, to asi není úplně nejčastější porucha.

Jelikož jsem ale byl v Laosu, oprava netrvala dlouho. Mechanik naskočil na svého skůtříka a za deset minut byl zpět s novou přední částí motoru a pístem. Všechno nahodil zpátky, promazal, vyladil, pak přivařil pár uvolněných částí a podal mi účet. Celá oprava mě stála asi pět stovek, na což jsem si teda určitě nestěžoval a spokojeně jsem naskočil zpět na Růženu a s máváním
pokračoval ve své cestě. Kopce začaly růst a cesty se klikatily čím dál více, až jsem po pár hodinkách, těsně před setměním, dorazil do Vang Vieng – největší párty destinace v Laosu.

Akorát jsem tam dorazil v průběhu období dešťů, takže většina hotelů byla poloprázdných a tak jsem si pěkně mohl usmlouvat cenu. Aniž jsem si to ale uvědomil, ubytoval jsem se v jihokorejském hotelu, kde jsem byl jediný neasijský turista, ale co už. Měli tam rychlý internet a já potřeboval ještě dodělat pár věcí.