Cyklistické oslavy jubilejního stého dne

Den 100
Nyuang Shwe (jezero Inle)

Je to tady, výročí. Sto dní mimo českou Republiku a sto dní na cestách – zatím dobrý. Žádnou oslavu jsem nechystal, i když celý den tak možná trochu vypadal. Do dne mě přivítalo slunečné
počasí, chlapík vyřvávající z nedalekého chrámu a vynikající snídaně v hotelu Aquarius. I když jsou tady ceny trochu vyšší, než bych si představoval, ten komfort za to stojí.

IMG_1596

Poptal jsem se v hotelu, kde se tady v okolí dá půjčit dobré kolo a vydal jsem se na průzkum. Hned v prvním obchůdku mi za dvacku nabídli docela pohodového japonského arábka s přehazovačkou a tak nebylo moc nad čím přemýšlet. Vyjel jsem na východ za vinicemi v resortu Red Mountain a jeho krásnému výhledu. Výhled však dalece převyšoval kvalitu vína a to jsem poznal i já. Moc jsem se tam nezdržoval a pokračoval jsem dál v cestě. Z nějakého důvodu jsem se rozhodl to otočit a radši si prohlédnout levou stranu jezera, což byla možná chyba, protože jak jsem se dozvěděl později, to nejlepší jsem nechal před sebou. Dalo se prý dojet do vesničky a pak se nechat i s kolem převést na druhou stranu jezera.

IMG_1610

Ale co už, měl jsem v plánu relaxovat a toho jsem dosáhl. Blátivou cestou lemovanou stromy jsem dojel k chrámu v kopcích, sedl si na okraj vybetonované části a četl si. Za chvíli si ke mě přisedl
mladík asi mého věku a koukal se, co dělám. Když jsem v kindlu překlopil na další stránku, ozvalo se zleva jeho „ahaaa“ a tak jsem mu ukázal, jak to všechno funguje. Spočítal si, kolik mám knížek a pak jen pozoroval. Když jsem si četl a pročesával si prsty bradku, začal si k mému pobavení své tři chlupy na bradě česat stejně. Doufám, že tady nevytvořím nějakou novou módu.

IMG_1594

Seděl vedle mě tiše snad hodinu, než jsme se oba vydali svou cestou. Ráno jsem se zapomněl namazat krémem, takže jsem se touhle dobou už krásně spálil a byl jsem rád, že jsem dojel do města a mohl se schovat pod střechou. Hned po přejetí mostu nad kanálem plným turistických loděk jsem to zapíchnul v čajovně a dal si za dvanáct korun dva kousky koláče a čaj s mlíkem. Nemůžu si
prostě pomoct, ale ceny v místních restauracích jsou naprosto směšné a úžasné, takže se s nimi asi budete setkávat i nadále. Hlavně i když jsem uprostřed druhého nejturističtějšího místa v celé Barmě, stejně mi účtujou stejnou cenu jako místním.

Později jsem opět potkal španělský pár a domluvili jsme se na večeři a programu na další den. Rozhodl jsem se, že projížďku na loďce po jezeře nakonec přeci jen nevynechám.

Leave a Reply