Machu Picchu

Zjišťujeme poslední detaily cesty a rozhodujeme se pro tu nejdelší a nejlevnější. Šest hodin v minibusu následovaných dvěma hodinami taxíkem a pak dvě a půl hodiny pěšky. A po tom, co nám řekli, že vlak zpět by stál 75 dolarů, jsme se rozhodli, že stejnou cestou pojedeme i zpět.

Den první
7:30 – Hostel Frankenstein, Cusco (3200 m.n.m)
budíček, houska se sýrem na snídani a sbalit si minimum na dva dny
8:30 – Náhodná ulice, Cusco (3250 m.n.m)
Poté co jeden taxík přestane fungovat musíme naskočit do jiného a z uličky si bereme colectivo (minibus) do Santa Maria (35 sol)
11:00 – Průsmyk (4320 m.n.m)
Nejvyšší místo naší cesty a těm, kteří zrovna nespali (všichni krom Martina) se opět projevuje výšková nemoc.
13:30 – Santa Maria (1100 m.n.m)
Po cestě plné brodů, objíždění sesuvů a přeskakování retardérů dorážíme do Santa Maria. Já si klasicky nechávám v busu svou bundu a tak dále již jdeme oba svou vlastní cestou (i přes mé pokusy ji získat zpet). Chlapík nám nabídl sdílené taxi do Santa Teresa (15 sol).
15:30 – hydroelektriko, Santa Teresa (1700 m.n.m)
Není nic lepšího než jízda v kufru po polní cestě plné kamení padajícího při neustávajících sesuvech půdy. Trochu jsme si jízdu zpříjemnili přejezdy po dřevěných mostech a já si ji zkrátil spánkem. U rozestavěné vodní elektrárny už na nás čekal vláček s dvěma tarify jízdného – místní za 70 Kč, gringos za 350 Kč. A tak jsme si vláček pěkně obešli a vyrazili po kolejích (0 sol)
17:30 – Aguas Calientes (1950 m.n.m)
Jelikož jsme nasadili solidní tempo ve jménu přípravy na následující den, cestu po kolejích vedoucích podél běsnící řeky jsme zvládli za solidní dvě hodinky. Jali jsme se tedy najít si místo k přespání (já hlavně k uschnutí, bez bundy to není ono) a Martin hned v prvním hostelu potkal dvě Češky. Dohodli jsme se tedy dle českých zvyků na pivo a morče a okolo 11 hodin to zalomili.

Den druhý
4:30 – Aquas Calientes (1950 m.n.m)
Budíček a houska se sýrem a se šunkou (všimněte si prosím, že naše žaludeční situace má zlepšující se tendenci). Vyrážíme co nejdříve, abychom nahoře byli nejlépe první. Vycházíme z hostelu a přidáváme se na konec asi dvaceti členné skupinky turistů, zatímco nás jeden za druhým předjíždějí autobusy plné líných turistů. Po první kontrole vstupenky (asi 1150 Kč) přecházíme most, kde na nás čekají první kamenné schody
6:00 – stezka k Matchu Pitchu (2300 m.n.m)
Umíráme. Včerejší morče mi nesedlo a tak jsou stovky a stovky schodů proloženy výletem do jungle.
6:30 – Matchu Pitchu (2450 m.n.m)
Vítězství! Spocení od hlavy až k patě dorážíme před brány naší destinace. Už jen pár kroků a za rohem na nás skrz mlhu kouká inkské město a z něj obzvláště upřeně skupinka lam. Nejde moc vidět a tak skrz mlhu procházíme na druhou stranu, kde již máme zarezervovaný vstup na přilehlé hory.
8:30 – Wayna Pitchu (2696 m.n.m)
Další schody. Další mlha. Ploužíme se vzhůru a doufáme, že půjde něco vidět. Na horu je každý den povolen vstup jen dvoum skupinkám po 200 lidech a já si včera koupil tu poslední (kluci už je koupili přede mnou). Dorážíme k ruinám menšího chrámu (nebo čehokoliv co zde bylo) a chvíli poté i na vrchol samotný. A nevidíme nic, jen mlhu. Snažíme se chvíli počkat, jestli se počasí neumoudří, ale nakonec scházíme zpět dolů.
9:00 – Huchu Pitchu (m.n.m)
Rozhodl jsem se, že prostě musím mit fotku celé Matchu Pitchu a tak jsem si vyšplhal na menší horu, která nebyla obklopena žádnými bílými hloupostmi. Počasí se začalo zlepšovat a já tak měl možnost vyfotit modrou (Peter) a oranžovou (Martin) skvrnu, obě v obložení kamenných staveb a turistů.
Následovaly už jen neatraktivní aktivity jako opalování, focení, jídlo, scházení schodů, následování kolejí zpět, handerkování o cenu minibusu do Cusca a pomáhání Rusce při záchvatu výškové nemoci. Celou cestu zpět jsme prožili v slovanské společnosti dvou Češek, Polky a dvou Rusek.

Napsat komentář