Motomaratonsky do Esfahánu


Notice: Undefined variable: avg_cad in /opt/bitnami/apps/vantuch.cz/htdocs/wp-content/plugins/wp-gpx-maps/wp-gpx-maps.php on line 300

Den 57 / 3. listopad 2015

Ujeto: 7106 km

Opouštěli jsme Zanjan, naši první zastávku na cestě z Tabrizu do Esfahánu. V žaludcích se nám ještě převalovaly kompotované višně a datle a my se pomalu třepali po dálnici směrem k Savehu. Čekalo nás okolo tří set kilometrů, a i když jsou v Íránu cesty naprosto super a bez jakýchkoliv výmolů, stejně to pro nás znamená okolo šesti hodin čistého času jízdy.

Monkey na motorce

I když se počasí umoudřilo a místo sněhu předcházejícího dne přišlo polojasno, stejně nám nebylo zrovna teplo. Nějak jsme to ale přečkali a s přestávkou na jídlo dojeli až do Savehu, nevýznamného města, které mělo tu smůlu, že se ocitlo přesně uprostřed naší cesty do Esfáhánu. K hotelu nás zavedli členové místního automobilového gangu a ubytovali jsme se ve skvělém dvouhvězdičkovém hotelu, kde tedy skvělá byla jen sprcha.

Skočili jsme si do města najít něco k jídlu a po půl hodinové procházce skrze obchody prodávající od koberců po centrální topení jsme se nakonec vrátili zpět k hotelu a pizérii naproti němu. Po asi patnácti minutách jsme vysvětlili, že chceme jednu pizzu s „čikn“ (kuře) a jednu pizzu bez. Takže jsme po další hodině čekání dostali jednu kuřecí a jednu se salámem, která se samozřejmě u vegetariánky Ivanky setkala s velkým nadšením. Šli jsme raději do obchodu koupit jí něco jiného. A já měl zajištěn oběd na další den.

Poušť

V hotelu měli opravdu spartánskou snídani. Placatý chléb s taveným sýrem v mini pudlu a čaj – snídaně hodná dvouhvězdičkového hotelu. U placení jsme zjistili, že nemáme dost peněz, a tak jsem byl vyslán do terénu sehnat směrárnu. V bankách mě posílali od čerta k ďáblu, takže jsem raději zkusil taktiku přímého kontaktu s místními. Zeptal jsem se náhodného chlapíka na ulici a rozjel se kolotoč typický pro íránskou pohostinnost. Zašli jsme za sousedním obchodem, odkud jsme šli k dalšímu obchodu, poslali pro klučinu z vedlejšího obchodu, já mu dal svou ceněnou stoeurovku a koukal, jak odbíhá do dáli. Z toho co jsem slyšel jsem si myslel, že šel domů uložit eura na horší časy.

Motorky u íránských vlajek

Po patnácti minutách jsem byl odveden na protější stranu ulice, abych si popovídal s majitelem, který uměl trochu anglicky. Po této epizodě jsem byl opět odveden zpět a usazen na židličku. Po hodině jsem začínal být nervózní a ptát se hlavního organizátora celé akce, jak to tedy vypadá s mými Rialy. Říkal, že za chvíli už tady klučina bude, což mě sice moc neuklidnilo, ale co se dalo dělat. Naštěstí po dalších asi patnácti minutách opravdu přišel a přinesl mi více peněz, než jsem vůbec očekával. Jedna ze zvláštností Íránu je směnný kurz. Googl tvrdí, že jedno € je okolo 33 000 Rialu. Na hranicích nám ale za každé € dali 36 000. No a teď jsem dostal dokonce 38 200, na což jsem koukal s otevřenou pusou. Pěkně jsem poděkoval a běžel zpět do hotelu, kde už skoro hodinu a půl čekala Ivanka, až seženu peníze.

Mega náklad

Naše ranní vstávání bylo nenávratně smazáno směnou peněz a představa, že bychom mohli zbylých tři sta kilometrů zvládnout před setměním byla už pouze teoretická. Než jsme vyrazili, bylo už zase kolem jedenácté a stmívalo se už kolem páté. Cesta byla opravdu přímočará a vedla skrz nekonečné pláně porostlé chomáčky ostnatého trní. Bez velkých převýšení, která by nás nutila podřazovat, jsme ukrajovali kilometry opravdu rychle. Stlačil jsem včerejší pizzu a stavili jsme se u benzínky v přilehlé restauraci na jídlo, aby se najedla i Ivanka. Vysvětlili jsme, že chceme něco vegetariánského a když už se nám to podařilo, nechtěl jsem to komplikovat a dal jsem si to taky. Vznikla z toho míchaná vajíčka s rajčaty, což sice bylo celkem v pohodě, ale když si pak řekli o dvě stovky, docela jsme se divili. Je sice pravda, že jsme k nim měli i trochu polévky a jogurtu, ale stejně. Nezbylo nám ale, než zaplatit. Alespoň jsem to chlapíkovi znepříjemnil a nechal jsem si vypsat detailní účet. Sice jsem na něm stejně nic nepřečetl, protože ho napsal zprava doleva a ještě k tomu ve formě vlnek a teček, ale měl jsem dobrý pocit, že ne jen já mám zkaženou náladu.

Ivanka u vody

Do Esfahánu jsme dle očekávání dojeli za tmy a začali jsme se prokousávat večerní zácpou, které ještě přidávaly na intenzitě uzavírky spojené s výstavbou. S ohledem na kvalitu řízení Peršanů jsme měli co dělat, abychom k hotelu dojeli ve zdraví. První destinací byl hotel z našeho průvodce, který sice vypadal pěkně, ale ukázal se jako poněkud drahý. Naproti byl ale další, který vycházel asi na pětistovku na noc a vypadal mnohem přívětivěji. Měli jsme toho už za celý den dost a nechtělo se nám běhat po celém městě, taky s ohledem na to, že nic moc levnějšího bychom v íránské turistické destinaci číslo jedna stejně asi nenašli.