Falický příspěvek z Kappadokie

Ujeto: 4310 km

Vyvalili jsme se ze stanu, uvařili si snídani a posunuli se o kousek dál k Selimskému klášteru. Ten tady, stejně jako většinu domečků Kappadokie, nechali Řekové, když byli odsunuti na západ. Od těch dob už to tady všechno jen chátrá a rozpadá se – pro turistu úplný ráj. Jen vás nepustí do všech děr a tunelů, kterými kdysi řekové prolézali.

Selimský klášter

Mohli jsme se přesunout rovnou ke vstupu do Ihlarského údolí, my jsme se ale rozhodli si to trochu zkomplikovat a vjet tam na motorkách. Začátek probíhal velmi příjemně, úchvatné scenérie a tak. Přijeli jsme ke kusu zelené trávy, které bylo podle množství odpadků zřejmě oblíbeným piknikovým místem turků, odstavili motorky a využili nechráněnou chvilku ke koupeli v řece. Přecijen jsme ji už pomalu potřebovali.

Pohádkové komíny

Zkoušeli jsme se prodrat dál, ale zůstala už jen úzká pěšina, na které jsme nakonec měli co dělat, abychom se otočili a neskončili v řece. Vynahradili jsme si to aspoň po cestě zpět, kdy jsme samozřejmě nechtěli jet stejnou trasou a skončili jsme na stezce mezi políčky a několika málo zbylými farmáři. Tentokrát už jsme projeli až k oficiálnímu vstupu a šli na procházku údolím. Shodli jsme se, že s ohledem na davy turistů, které jsme tam potkali, jsme si mnohem více užili náš nezávislý vstup do údolí.

Údolí Ihlara

Usmlouvali jsme si aspoň dobrou cenu na čaj, rozloučili se s prvním jihoafrickým muslimem se ženou a dcerou v burce, kterého jsme v životě potkali, a vyrazili do Göreme, středobodu celé Kappadokie. Vzali jsme to podle navigace, která nás nechala pokračovat v cestě přes most v údolí a tentokrát se nám to opravdu vyplatilo, protože cesta sice nestála za moc, ale projeli jsme si Belisirmu, krásné opuštěné řecké městečko. S klidným srdcem doporučujeme: Vykašlete se na Ihlaru, skočte si jen do Selime & Belisirmy.

Ivanka v kostele

Nebýt toho, že mi nesvítilo světlo a že jsme si dali nejlepší kebab za nejméně peněz v historii celého Turecka, byla by cesta velmi fádní. Hledání ubytování už ale tak fádní nebylo – nejdřív jsme nemohli vůbec najít kemp, po kterém jsme toužili. Když jsme ho tak po půl hodině našli, řekli si o pětistovku na noc, což nám přišlo za postavení stanu docela vtipné. Sjeli jsme radši zpět do města, zkusili první penzion a ubytovali se ve vyhřáté noclehárně za polovinu ceny.

Goremské komíny

Ráno jsme se vydali na objevování tak slavných falických kamenných útvarů. Protože jsme líní (nebo alespoň já), stopli jsme si auto a k začátku naší cesty jsme se nechali dovézt. Prošli jsme kolem britských cyklistů, kteří stále dokola sjížděli jeden kousek kopce, aby natočili ten správný efekt a celkově si jistě užili velmi záživný den. Pak už jsme jen kráčeli pouští, kradli jablka a hrozno a nechápali, jak mohly všechny tyhle přírodní útvary vzniknout. A už vůbec ne, jak v některých mohou dodnes lidé bydlet a pěstovat v tom písku rajčata.

Bílé údolí Bagildere

Falické údolí vystřídalo bílé údolí, které přešlo do houbových kloboučků a skončilo v Učhisaru, zvláštní vesničce postavené okolo bývalého hradu a zároveň mému nejoblíbenějšímu místu Kappadokie. Moc jsme se ale neohřáli, protože sotva jsme zvedli palec, už jsme jeli zpět do Göreme na večeři. Tím naše působení skončilo a vydali jsme se do Kayseri na letadlo do Česko-Slovenska, abychom se mohli zúčastnit svatby a vyřídit si nový řidičák. Věci a motorky jsme si nechali u jednoho místního astronoma, což je vždy sázka na jistotu.

Celková vzdálenost: 179.41 km
Celkem nastoupáno: 3660 m
Celkem naklesáno: -3656 m

Napsat komentář