V péči kamarádky z Blátivého města

Den 225 / 18. duben 2016

Ujeto: 20 873 km

Tanah Rata – Kuala Lumpur

V malajských kopcích je hrozně příjemně. Místní samozřejmě tvrdí, že je tam zima, ale nás Evropany nějakých pětadvacet stupňů jen tak nerozhází. Všemu chladnému je ale jednou konec a i my jsme se museli přesunout o dům dál, přesněji do Kuala Lumpuru, kde jsme měli přespat u mé kamarádky Pei z Vietnamu. Dělilo nás od ní jen sto sedmdesát kilometrů a tak jsme si zase ráno dali na čas. Našli jsme totiž na stole brouka, který vypadal jako klacík a když jsme do něj šťouchnuli, povalil se a hrál mrtvého. Zábava na dlouhé hodiny.

Větvičkový brouk

Do Kuala Lumpu (bahnitá osada) jsme dorazili zase po šílené cestičce, na kterou nás navedl Google. Za tmy jsme se propletli městem a přijeli jsme k bráně vilové čtvrti, odkud nás na motorce eskortoval jeden člen ostrahy až k domu Pei. Zaparkovali jsme mezi Mercedesem, BMW a Mazdou, seznámili jsme se s rodinou a celí špinaví a smradlaví jsme vstoupili do luxusní vily. Služka pro nás už měla připravenou večeři, kterou jsme do sebe naházeli, omluvili se a odebrali se do svého královského apartmá, nebo tak jsme si alespoň připadali.

Sjezd z Cameron Highlands

Ráno jsme s naší osobní šoférkou Pei vyrazili na prohlídku města. Kuala Lumpur je se svými výškovými budovami až překvapivě plný zeleně a otevřených prostranství. Projeli jsme k největší mešitě v zemi, kde se nás ujal průvodce a vysvětlil nám, jak moc tady dělají pro své ovečky. V kanceláři náspohostili a darovali cestu kopii Koránu v angličtině – zkusil jsem ho přečíst, ale na podobně jako na Bibli jsem na takovéhle pohádky už moc starý.

Tady se hábity pro holky obzvláště vyvedly. Jen si celou dobu stěžovaly, že jim je hrozně horko.
Tady se hábity pro holky obzvláště vyvedly. Jen si celou dobu stěžovaly, že jim je hrozně horko.

Když jsem u té religionistiky, musím si trochu postěžovat na místní poměry, co se svazků týče. Z nějakého hloupého důvodu (po krátkém zamyšlení až tak hloupý není) je v Malajsii přikázáno, že pokud si někdo chce vzít muslima(ku), musí se také stát muslimem(kou). A prý tak není nic zvláštního, když se dva musejí rozejít čistě z toho důvodu, že by spolu prostě nemohli zůstat. Mě to přijde poněkud zvrácené a nepochopitelné, obzvlášť v tak vyspělé zemi jako Malajsie. Zřejmě to ale funguje na sbírání dalších oveček. Tady je ještě nutno zmínit, že v Malajsii mají ohromnou čínskou menšinu, která tvoří skoro třicet procent obyvatelstva. Nebylo proto nic zvláštního potkat čínské ženy, které šátkem na hlavě oznamovaly svou konverzi k Islámu. Na druhé straně ale se ale našlo i dost Číňanů, kteří tady konvertovali ke Křesťanství. Celé je to tu hrozně pomíchané.

Ivanka pod dvojitými věžemi

My jsme se rozhodli, že se k nebi zkusíme raději přiblížit návštěvou výškových budov, nebo přesněji jejich pozorováním ze země. Dvě Věže Petronas jsou přeci jen symbolem města a i když jsme se bohužel nepotkali s panem Markem Napionieri, který tam shodou okolností byl v ten stejný den, užili jsme si s Pei procházku místním parkem a koupalištěm. Tím jsme si odbyli památky a vyrazili jsme se někam najíst a opít. Když jsme zrovna do sebe ládovali vařené mušle, uslyšeli jsme Češtinu a když po chvíli daní Češi slyšeli, že jsme sem dojeli na motorkách, zjistili jsme, že jsme se historicky poprvé potkali s fanoušky – což je uznávám trochu přemrštěné označení někoho, kdo o nás jen četl na internetu, ale my si ten kousek slávy přeci jen necháme. Hlavně protože to byli manažeři české firmy.

Setkání s manažery

Večerní popíjení piva už si bohužel příliš nepamatuju.

Celková vzdálenost: 196.31 km
Celkem nastoupáno: 1597 m
Celkem naklesáno: -3005 m

Napsat komentář