Poslední utrpení před Bali

Den 271 / 3. červen 2016

Ujeto: 25 519 km

Solo – Malang – Selang

Poslední den v Solu, rozloučení s Robbiem, jeho rodinou a taky s cestovateli Chrisem a Laurou. To vše ve velkém stylu při krevetí večeři v domečcích na kuřích nožkách nad jezerem v místní luxusní restauraci. Výstup na sopku Merapi jsme zvládli, pasy s prodlouženými vízy jsme si už taky vyzvedli a teď už jen zbývalo pohnout se zase dál a konečně dorazit na Bali, kde nás už očekával Jirka Hruška a hlavně naše dovolená, na kterou jsme se už tak dlouho těšili. Jenže k tomu jsme stále museli ujet nějakých sedm set kilometrů.

Ivanka s Chrisem a Laurou

První zastávka byla naplánována na město Marapi, kde bydlela Deta, další kamarádka z vietnamských časů. Ujet tři sta kilometrů by normálně nebyl takový problém, ale byli jsme hrozně leniví, vyrazili jsme strašně pozdě a indonéská doprava nám taky moc nepomohla. Když k tomu přidáte nějaké ty problémy s motorkami, vjížděli jsme do hor západně od Malangu už za tmy a místo výhledů na sopky jsme si užívali jen výhled na noční oblohu. Mojí Zetce se do kopců moc nechtělo a párkrát ji bylo potřeba popohnat na dvojce přes spojku. Ivance spadl řetěz a než jsme dorazili do cíle, moje Číza začala na dvojce vydávat hrozně zvláštní zvuky. K tomu jsme měli problémy s navigací, a když jsme po průjezdu skrz probíhající svatbu a další hodině konečně našli dům Dety a zapli si telefon, zjistili jsme, že nás vlastně čeká v centru.

Deta a pizza

Nakonec jsme se ale sešli a vyrazili do města na zaslouženou večeři – do studentské čtvrti, protože ti nikdy nespí. Zatímco u nás by všude popíjeli pivko, tady u Muslimské Univerzity popíjeli kávu. My se raději vrátili do domu Dety a další den vyrazili na průzkum města, jeho trhu s domácími mazlíčky (kde se dala koupit polovina ohrožených druhů Indonésie) a trochu poflakování po kavárnách a obchodech. Museli jsme se ale zase rozloučit. Problém mé Čízy s dvojkou jsme vyřešili doletím oleje – asi se jí moc nelíbilo jezdit na sucho – a mohli jsme pokračovat směrem k vysněnému ostrovu Bali. Než jsme zakempili, stihli jsme ještě ujet dalších sto padesát kilometrů a tím si zajistit, že další den snad už konečně dojedeme do přístavu.

Trh s mazlíčky v Malangu

Konečně jsme dorazili na pobřeží, objeli jsme další ze sopek tvořících páteř indonéských ostrovů a po nějakých sto padesáti kilometrech jsme konečně uviděli značku přístavu. Začali jsme v duchu oslavovat, odbočili jsme, zaplatili jsme, potkali jsme se s ohromnou skupinou motorkářů, kteří nás vzali pod svá křídla, eskortovali na trajekt a po několika hodinách a selfíčkách i z trajektu, odkud nás odvezli ještě k odbočce na severní balijskou cestu. Zatím jsme si vůbec nepřipadali jako na věhlasném Bali. Všude byla políčka, občas nějaká restaurace a krom jednoho turističtějšího městečka jsme mohli být prakticky kdekoliv v Indonésii. Po dalších sto kilometrech se začalo stmívat a z krásné asfaltky jsme vjeli na pekelnou cestičku, která skrz kopečky vedla až k nyní už bájnému resortu Selang uprostřed Amedu na severovýchodním cípu Bali. Když jsme se blížili, začali nás objíždět běloši na skútrech. Kolem cesty houstly hotely a restaurace všech cenových kategorií, pořád jsme ale byli spíše ve vesnici.

Sice nás Jirka neuvítal Hruškovicí, jak by se možná dalo očekávat, ale Arak splnil účel dostatečně.
Sice nás Jirka neuvítal Hruškovicí, jak by se možná dalo očekávat, ale Arak splnil účel dostatečně.

Už za tmy jsme vyjeli poslední kopec a po levé straně jsme uviděli cedulku Deep Blue Studio a Selang Resort. Zaparkovali jsme Čízy před branou a už nás vítal Jirka i s další osádkou. Na to, že jsme se před tím nikdy v životě neviděli, jsme si mezi Čechy hned připadali, jako kdybychom přijeli domů. Dali jsme si turistické indonéské jídlo, které jsme si museli nechat pořádně přiostřit a uložili jsme se do jednoho z apartmánů s výhledem na východ a západ slunce. Po dlouhých měsících cesty jsme konečně přijeli na naše dovolenkové místo.

Celková vzdálenost: 734.23 km
Celkem nastoupáno: 4739 m
Celkem naklesáno: -4818 m

Napsat komentář